Rozhovor s Evou Kavkovou: „Po měsíci jen na raw stravě jsem pochopila, že je to skvělá záležitost pro tělo, ale musí to souznít i s duší"

A je tu další rozhovor s osobností ze světa raw food alias vitariánství. Tentokráte jsem k němu vyzvala paní Evu Kavkovou, spolumajitelku restaurace (projektu) Secret of Raw v Praze.

Milá Evi, nejprve Tě poprosím, aby ses čtenářům webu trochu představila.
Eva: "Jmenuji se Eva Kavková. Jsem žena, která miluje život. Krom toho jsem spolumajitelkou projektu Secret of Raw. Projekt to nazýváme z toho důvodu, protože pod tematikou syrová strava nabízíme spoustu směrů vedle našich restaurací, jako jsou kurzy raw stravy a životního stylu, raw kuchařku www.rawkucharka.cz, cukrárnu na Rumunské 25 a nově vznikající raw bistraw na ulici Čermákova 4, Praha 2, z něhož budeme zásobovat i naše další dvě bistra při Bikram yoga centrech. V pokročilém stadiu jsou ještě další plány, ale to zatím není ke zveřejnění."

Podívejme se nyní přímo na téma syrové stravy. Vzpomeneš si, kdy ses poprvé setkala s pojmy syrová strava, živá strava, raw food či vitariánství? Vybavíš si tu situaci?
Eva: "Poprvé jsem se s touto tematikou setkala přesně 19. 2. 2010, když se narodila moje dcera. Moje kamarádka Světlana, které vděčím krom přivedení k syrové stravě i za mnoho dalších vedení v mém životě, mi při návštěvě do porodnice vyprávěla letmo o tom, co objevila a mě to přišlo bláznivě a omezené. Navíc v ruštině se tomu říká, syrojedení, takže já dlouho nevěděla, že to má i jiné názvy, jako třeba vitariánství. S úctou ke Světlaně (vždy mi přinesla skvělé náhledy na svět) a trochu i ze zvědavosti jsem si začala o tom hledat a zkoušet. Do půl roka jsem byla 100% raw. Na jeden měsíc :-) … Víc mi to nešlo. Neměla jsem opravdu moc informací o receptech a můj tehdejší asketický raw jídelníček byl opravdu náročný na psychiku."

Takže by se dalo říci, že 100% syrovou živou stravu jíš "převážně", ale občas si dáš i něco, co není 100% raw? A co vlastně bylo Tvojí hlavní motivací, která Tě dovedla k tomuto způsobu stravování? Pocítila jsi nějaké výrazné změny na svém těle, ve svém vnímání apod.?
Eva: "Jak jsem již uvedla, po měsíci na 100% raw jsem pochopila, že je to skvělá záležitost pro tělo, ale musí to souznít i s duší. Proto jsem pak volně přecházela ještě asi půl roku, než jsem si přirozeně přešla na raw s kombinacemi, které nyní vídáte v restauraci. Pochopila jsem, že bez nich to nejde. Dnes se považuji 100 % raw, ale to je taková trochu legrační odpověď. Lepší je, cítím se opravdu zdravá. A to znamená, že si občas dam i něco ne-raw. Je to opravdu ojediněle, ale vím přesně, kdy to je ten správný moment to udělat.Například miluji olivy a ty se v raw stavu moc nedají ani jíst, natož sehnat. Takže já jsem šťastná za olivy ve stavu, které jsou dostupné. Dále jsou to kešu. Kešu se prostě pro svou nenahraditelnou chuť nedají alternovat, takže používám i ty. Já osobně je používám naprosto minimálně, ale v omáčkách nebo v raw majonéze a tatarce jsou tak geniální, že bych musela jít proti sobě, chtít je něčím jiným nahradit. Navíc věřím, že jak v olivách, tak v kešu stále nějaké živiny jsou, i když jsou částečně zpracované, aby se vůbec dostaly do naší země, kde je prostě nemáme.

Je to obecně hodně o bdělosti k našemu tělu a duši, kdy je správné se rozhodnout, že pro mě je lepší si dát něco ne-raw. V ten moment se jedná více o zdraví duše. Například po dlouhém pracovním týdnu, ve vychladlém prostředí, večeře s rodinou bez sympatie k raw, podává se polévka. Chce se mi fakt jen spát, ale s rodinou chvíli posedím a dám si tu teplou polévku, protože bych neustála bojování o salát a vlastně na to ani nemám sílu. Ten, kdo se takto stravuje, rozumí přesně.

Nicméně volně přecházíme k odpovědi na druhou část. Ta největší motivace být raw je pro mne právě ta bdělost ke své intuici, k tomu, co je pro mě – EVU - správné. Denně se mnohokrát rozhodujeme a někdy jsou to velká rozhodnuti, a pokud nejsme v souladu a v napojení na své vnitřní já, tak to je pak to, proč se nám zdá, že jsme pak nešťastní. Jednáme pak proti svému vnitřnímu hlasu, protože jej ani neslyšíme. Pak obyčejně máme plnou pusu toho, jak za to může něco/někdo jiný. Já chci žít ve svobodě a je to docela dřina, musím přiznat. Prodírat se těmi vzorci, které nás tak ladně a rychle hážou do pozice oběti. Ale raw strava se mi osvědčila jako skvělý pomocník. Dodávám, že nevnímám syrovou stravu jako spásu, ale jako pomocníka na mé cestě. Kdybych vedle stravy nedělala spoustu dalších vědomých kroků a technik pro svůj růst, nebyla bych tak blízko své svobody, jako jsem dnes.

Je to nesrovnatelné, jak velký rozdíl vnímám například v uvědomění si - KDO JSEM. Vždy zdůrazňuji význam vedlejších efektů raw stravy, které se postupně stávají těmi hlavními. Zaprvé, ustát si svou jinakost je na denním pořádku toho, čemu se říká "stát si za svým" (za svým názorem a přesvědčením), čímž se stále prohlubuje napojení na sama sebe. S tím souvisí praktikování odpovědnosti za rozhodování, co je pro mě správné. Při přípravě nových jídel mě vždy fascinuje, jak to podporuje mého vnitřního tvůrce a tím i moji kreativitu, tedy sebe-důvěru. A v neposlední řadě se očistou těla dostáváme k jasnějšímu vidění toho, co je pro nás inspirací a co destrukcí. Je to nevysvětlitelné do doby, než to sami žijete, pak už se nic vysvětlovat slovy nemusí :-)."

Jaký máš názor na syrové maso (tatarák z lososa, hovězí tatarák...), syrové vejce, syrové živočišné mléko, výrobky ze syrového mléka a také na včelí med?
Eva: "Já syrové maso, mléka ani vejce nekonzumuji. Jediné, co z uvedeného konzumuji, je včelí med, nezahřívaný, raw (nejlépe). Nicméně pokud je přesvědčení někoho, že je to pro něj v té dané chvíli správné, tak ať to konzumuje. Přece by si sám záměrně nechtěl škodit, že? ;-)"

Používáš Ty osobně nějaká sladidla, dochucovadla či fermentované výrobky? Jaké?
Eva: "Používám již zmíněný med, občas agáve sirup jako sladidla. Na slané používám kvalitní soli anebo sójovou omáčku Tamari. Také jako dochucovadla používám česnek, citrón a bylinky (nejlépe živé/čerstvé, a ty teda miluji), také miso a občas nějaké koření."

Jak zajišťuješ pro své tělo dostatečný příjem hojně diskutovaných vitamínů D a B12 a proteinů?
Eva: "Jím hodně syrové stravy :-). To je mé přesvědčení. Ale pro lepší vysvětlení. Vitamín D získáváme ze sluníčka. Takže jezdím za sluníčkem a jsem hodně venku. Slunce je na obloze každý den. B12 se rozkladem živé stravy přirozeně tvoří v organizmu. Netvoří se při konzumaci vařené stravy, a proto tento jev - nedostatek B12 - byl tak diskutovaný u vegetariánů a veganů, tedy v případech, kdy se vyjme ze stravy maso a vše ostatní se uvaří.
Tak to vnímám já a cítím se na raw skvěle. Věřím, že tělo má vše a zatím tomu vše nasvědčuje."

Hodně lidí si při představě, že nebudou jíst žádné maso a mléčné výrobky, bude myslet, že budou mít určitě hlad. Že je "jen" nějaké ovoce, zelenina, oříšky a semínka nemohou nasytit. Co bys k tomu řekla z vlastní zkušenosti?
Eva: "Pokaždé, když přijdou "začátečníci nebo nováčci" do naší restaurace, stane se to, že nemohou svou porci dojíst a jsou obrovsky překvapeni z té sytosti. Jídlo jim moc chutná, ale často nejsou připraveni na tuto změnu a tak pokračují ve svém stylu stravování. Ten, kdo zná, jak pestrá a chutná může být vitariánská strava, ví, že toto není důvod pro to, abychom se na vitariánství nezačali dívat s hlubším zájmem. Ale jsme u toho nejdůležitějšího. A sice, jaký je tvůj MOTIV? Lépe to přiblížím rčením: "Když je žák připraven, učitel se najde". Nelze někoho přesvědčovat. Dotyčný musí chtít vidět možnosti syrové stravy. To, že se někdo bojí, že to bude málo a že se nenasytí, tak to znamená, že jeho duše potřebuje sytit jinak."

Jak to je s kávou? Existuje něco jako "raw káva"? Nebo si dopřáváš při své stravě "normální" kávu z pražených kávových zrn?
Eva: "Ta pravá káva, kterou známe z italských restaurací, ta je asi svou chutí nenahraditelná. Avšak je to přesně ta, která tělo zakyseluje. Celý koncept raw je i o tom, že stále udržujeme tělo v zásaditém nastavení. Proto se káva jako taková v raw nepoužívá, ale je to zase na každém, jak si to nastaví. Existuje OGkava a ta má v sobě zásaditou složku. Chutná sice trochu jinak, ale rituál nahradí :-). Já kafe nepiju, můj rituál kávy jsem přenesla do podoby čaje :-)."

Máš děti? Jak řešíš stravu u nich?
Eva: "Mám dceru, bude jí pět let. Se mnou se napojuje na raw a já pro ni připravuji raw pokrmy. Ne vždy je to ale to, co ji uspokojí, a tak jí udělám třeba quinou nebo rýži s něčím raw v tom. Ve školce a mimo domov je naprosto sama za sebe a já to musím respektovat. Tuto otázku řeší spousta lidí a já vždy říkám, že děti jsou nám věrným zrcadlem. Trochu omletá fráze, ale kam tím směřuji… Jakmile se svobodně (nenuceně) usadíme ve svém, dítě nás MOŽNÁ bude následovat. A přes něj si můžeme vyzkoušet, do jaké míry my dáváme svobodu jiným. Myšleno, když nás například naše dítě nenásleduje, co to s námi dělá? Do jaké míry žiji já ve svobodě, když mám pocit řídit způsob života/svobodu někoho jiného…?"

Kdy a za jakých okolností vznikla restaurace Secret of Raw a kdo vymyslel její název?
Eva: "Já jsem už dlouho hledala, co je moje dharma = životní poslání a s přechodem na raw se mi začínal odkrývat úhel pohledu, který jsem do té doby neviděla. "Na vrubu té největší strasti sedí tvůj největší talent…" mi znělo v uších z knihy Robina Sharmy. A protože jsem prakticky v kuchyni moc nepobyla, neviděla jsem, že by kolem jídla mohla být má silná stránka. Nicméně raw mi pomohlo vnímat to, co jsem vidět nechtěla, a sice že jídlo a vše kolem něj byla opravdu má strast. Pak když jsem to začala vice zkoumat a jíst raw food, začalo mi to spínat. Mé zkušenosti mě tak fascinovaly, že jsem věděla, že s tím musím do světa. Do toho přišel Honza, můj kamarád z jiného oboru, kterého jsem oslovila s tím, že bych ráda udělala řetězec raw food restaurací a kurzy kolem toho. Dali jsme se dohromady a s tim celý koncept a bylo to. Jméno Secret jsem měla v poznámkách už od svých 33 let (skoro 7 let zpět), že to bude pod jednou střechou něco, co bude odkrývat taje nás samých. To jsem opravdu chtěla už dávno. Ale musela jsem počkat na raw, abych dokonala to, co tvoří mou dharmu a tím se propojily všechny mé talenty. Název Secret of raw vznikl tedy takto."

Co všechno v rámci projektu Secret of Raw tedy nabízíte?
Eva: "Jsou to kurzy: 21denní přechod na raw, 1denní kurz nevaření, 4denní kurz na Sázavě, který směřuje účastníky na nalezení své dharmy právě prostřednictvím raw. Dále jsme připravili raw kuchařku a celý portál pro sdílení receptů a očist, rozvíjíme raw restaurace, bistraw a cukrárny formou frenšízy. Děláme rozvozy do kanceláří a také připravujeme e-shop s produkty Secret of raw. Na internetové televizi jsme začali program o raw, kam mohou posluchači směrovat své dotazy a sdílet své zážitky."

Mohla bys čtenářům, kteří se syrovou stravou začínají, říci pro lepší představu, jaký bývá Tvůj denní jídelníček? Popsat jeden takový raw den Evy – vyber si všední den nebo víkendový den, jak chceš.
Eva: "Ráno začínám s fresh džusem, v poledne jím většinou u nás v restauraci denní meníčko anebo salát. Večer si dělám zeleninové smoothie nebo salát. Vždy když to takto popíšu, začátečníky to může odradit, ale to je jen o tom, že postupně nemáte potřebu jist tak moc."

Podstupuješ během roku nějaké pravidelné, možná sezónní, očisty či detoxikační kúry?
Eva: "S očistami pracuji pravidelně a dělám i takové, se kterými - se dá říci - experimentuji a pak, když vím, jak fungují, předávám dál na ty, kteří je potřebují a chtějí. Vice o očistách budeme mít na www.rawkucharka.cz."

Jak předcházíš stresu? Daří se Ti ho eliminovat na minimum anebo transformovat v něco více "pozitivního"?
Eva: "Stres je ulpívání na něčem, čeho se bojíme, že ztratíme. Už samotné uvědomění si tohoto je mocné. Pravidelně cvičím yogu, chodím do přírody, dělám očisty a pracuji s pravidlem pro vyrovnaný život. Tj. dodržuji: odpočinek, aktivitu, umírněnost (udržovat se uprostřed mezi dvěma extrémy) a každodennost.Je to víceméně o vnitřní disciplíně. A ta se někdy může chovat i tak, že musím byt natolik disciplinovaná a uvědomit si, že musím přestat pracovat pro dobro všech a jít odpočívat."

Máš nějaké další osobní sny či vize, které souvisejí s raw food, a které by sis chtěla splnit? Pokud nejsou zatím jen Tvým tajemstvím?
Eva: "Mám sen a ten je se mnou prakticky od malička, jen měnil formy. Myslím, že teď vím, co to bude a přesto tomu dávám svobodu pro finální podobu. Občas jsem o něm i mluvila. Ale nedávno mi přišlo, že ho raději zatím nechám ve mně zrát. Brzy přijde napovrch ve své kráse a lásce."

Máš nějakou vlastní definici pro štěstí? Co to pro Tebe znamená být šťastná a co proto děláš?
Eva: "Štěstí pro mě v tuto chvíli znamená… dívat se na svět očima lásky. A dělám pro to vše, co jsem schopna. A vím, že je to něco, co chci více než jakýkoliv dům, exotickou dovolenou, dobré oblečení, postaveni nebo skvělého manžela."

Vnímáš, jak se v Česku i na Slovensku stále rozrůstá raw komunita, sleduješ ten vývoj od doby Tvého vlastního prvního setkání s raw food? Jaké z toho máš pocity?
Eva: "Mám z toho velmi dobrý pocit. Ono je to totiž indikace toho, jak vyspělé prostředí tady máme. Jsem za to moc vděčná! Děkuji vám všem."

Je něco, co bys závěrem dnešního rozhovoru poradila začínajícím vitariánům? Na co si mají dát lidé při přechodu na syrovou živou stravu pozor?
Eva: "Nikdo na světě neví, co tě dovedlo až sem. Nikdo na světě ti nemůže radit, co je pro tebe teď dobré. Jestli jsi došel do bodu zlomu, že chceš něco ve svém životě změnit. Udělal jsi opravdu odvážný počin a vesmír takovým jako jsi ty, vždy pošle podporu, lásku a dárky. Důvěřuj si a důvěřuj ostatním. Důvěřuj jim, že oni tě pochopí, protože ty chápeš je."

S Láskou a vděčností všem.
Eva

Děkuji Ti za rozhovor, věřím, že bude pro mnoho čtenářů vítanou inspirací.
Přeji Ti hodně zdaru ve Tvém tvoření

Sylva

6. 12. 2014

Pozn.: Rozhovor byl v roce 2014 pořízen pro původní partnerský tematický web syrova-strava.cz.